Sirotkovo lůžko.

Sirotkovo lůžko.
Čí je to dítko? kam se tam ubírá, když od severu věje led a sníh? když na hřbitově půlnoc leží šírá? co chce to dítko tuto na hrobích? „Matko, matičko! jdu sem nyní k tobě, děvečka tvá to – slyš opuštěnou: tys pryč odešla, ležíš tuto v hrobě, ó proč mi dáváš jinou matku – zlou? „TaTa matka jiná zlořečí mi, hřímá, a pryč vyhání, ven dcerušku tvou, a můj tatíček, ten si mne nevšímá – ach má matičko! zastaň ubohou!“ – Plakalo dítko studené perličky, perličky jemu očka stížily; i sklonilo se na hrob své matičky, a lůžko bílé sněhy přikryly. [117] I spalo dítko, spalo sen radostný: u své matičky mní se viděti! i slyší hlásek, její to milostný: „Pojď, má děvečko, pojď v mé objetí!“ I spalo dítko, spalo sen tichounký, aniž je jitro ze sna zvolalo: i vykopán mu hrobeček nizounký, tu kde si před tím bylo ustlalo. 118