Vrba.
Ráno sedá ke snídaní,
táže se své mladé paní:
„Paní moje, paní milá!
vždycky upřímná jsi byla,
„vždyckyvždycky upřímná jsi byla –
jednoho’s mi nesvěřila.
„DvěDvě léta jsme spolu nyní –
jedno nepokoj mi činí.
„PaníPaní moje, milá paní!
jaké je to tvoje spaní?
„VečerVečer lehneš zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží.
„AniAni ruchuruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.
[92]
„StudenéStudené jest to tvé tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.
„AnižAniž to maličké dítě,
hořce plačíc, probudí tě.
„PaníPaní moje, paní zlatá!
zdali nemocí jsi jata?
„Jest-liJest-li nemoc ta závada,
nechnech, ať přijde moudrá radarada.
„VV poli mnoho bylin stojí,
snad některá tebe zhojí.
„PakliPakli v býlí není síly,
mocné slovo neomýlí.
„MocnéMocné slovo mračna vodí,
v bouři líté chrání lodí.
„MocnéMocné slovo ohni káže,
skálu zdrtí, draka sváže.
„JasnouJasnou hvězdu strhne s nebe;
slovo mocné zhojí tebe.“ –
„„Ó pane můj, milý pane!
nechtěj dbáti řeči plané.
„„CoCo souzeno při zrození,
tomu nikdež léku není.
93
„„CoCo Sudice komu káže,
slovo lidské nerozváže.
„„AčAč bezduchá na svém loži,
vždy jsem přece v moci boží.
„„VždyVždy jsem přece v boží moci,
jenž mne chrání každé noci.
„„AčAč co mrtvé mi je spáti,
ráno duch se zase vrátí.
„„RánoRáno zdráva vstáti mohu:
protož poruč pánu bohu!““ –
Darmo, paní! jsou tvá slova,
pán úmysl jiný chová.
Sedí babka při ohnisku,
měří vodu z misky v misku,
dvanáct misek v jedné řadě.
Pán u baby na poradě.
„Slyšíš, matko! ty víš mnoho:
víš, co potkati má koho,
„víšvíš, kde se čí nemoc rodí,
kudy smrtná žena chodí.
„PovězPověz ty mi zjevně nyní,
co se s mojí paní činí?
94
„VečerVečer lehne zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží,
„aniani ruchuruchu, ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu;
„studenéstudené jest její tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.“ –
„„Kterak nemá mrtva býti,
když má jen půl živobytí?
„„VeVe dne s tebou živa v domě,
v noci duše její v stromě.
„„JdiJdi k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s bílou korou;
„„žlutéžluté proutí roste na ní:
s tou je duše tvojí paní.““ –
„Nechtěl jsem já paní míti,
aby s vrbou měla žíti;
„panípaní má ať se mnou žije,
a vrba ať v zemi hnije.“ –
Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;
padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka,
95
zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonávala,
jak by matka umírajíc,
po dítku se ohlédajíc. –
„Jaký shon to k mému domu?
komu zní hodinka, komu?“ –
„„Umřela tvá paní milá,
jak by kosou sťata byla;
„„zdrávazdráva chodíc při své práci,
padla, jako strom se skácí;
„„zavzdychalazavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc.““ –
„Ó běda mi, běda, běda!
paní zabil jsem nevěda,
„aa z děťátka v túž hodinu
učinil jsem sirotinu!
„ÓÓ ty vrbo, vrbo bílá!
což jsi ty mne zarmoutila!
„Vzala’sVzala’s mi půl živobytí:
co mám s tebou učiniti?“ –
„„Dej mne z vody vytáhnouti,
osekej mé žluté proutí;
96
„„dejdej prkének nařezati,
kolébku z nich udělati;
„„nana kolébku vlož děťátko,
ať nepláče ubožátko.
„„KdyžKdyž se bude kolébati,
matka bude je chovati.
„„ProutíProutí zasaď podle vody,
by nevzalo žádné škody.
„„AžAž doroste hoch maličký,
bude řezat píšťaličky;
„„nana píšťalku bude pěti –
se svou matkou rozprávěti.““
97