Cizí host.

Cizí host.
Ples a tance, hudba hrála, zpěv a žerty slyšeti; a nevěsta jen se smála v ženichově objetí. „Vzhůru! služte, muži, ženy!“ volá ženich přeblažen; „dům i sklepy otevřeny, každému, co libo jen!“ Hrají, tančí; a za stolem host neznámý tu se vzal: „„Hoj! s nevěstou třikrát kolem, svůj život bych za to dal!““ Jednou kolem potančili – pominul nevěstě smích; druhé kolo nastoupili – ona bledá jako sníh. 126 „„Aj, co bledne má milenka? či leká se paměti? či snad těžko svého Zdenka na své svatbě viděti?““ Takto, tanče kolo třetí, on k ní šepce potichu, a nevěsta bez paměti klesá v náruč ženichu. Hluk a zmatek – smíchy mizí, všichni spějí na pomoc. „Kdo? kde jest muž onen cizí?“ Pryč – a venku tmavá noc. Hudba opět, tance, kvasy – zmizela však veselost! odneslť ji na vše časy mladé paní cizí host. 127