Večer.

Karel Jaromír Erben

Večer.
Tmí se, na klekání zvoní, sen své žádá oběti; hvězdy světlé jiskry roní: srdce moje, jak je ti? Vzhůru tam bych stoupilo, s hvězdami se spojilo; s hůry se hvězdami těmi na vlastenskou tuto zemi rosné slzy ronilo! Vzhůru tam bych stoupilo, lásku k vlasti budilo: srdcem rázným zvučných zvonů rázně v srdce milionů synů českých mluvilo! 119