KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.
Vod stříbro svítící kdy v kruhů hru a vlnění
běl sametová noh tvých, kouzlem modelovaných,
pro ohlas skrytých milostí a slávu promění,
v mých očích slzy uvidíš, rty tvými zlíbaných.
Tu oltář ze sloni a zlata třpytu, z porfyru
by božství forem vzkazů antických byl nejtěžší
a krutou urážkou, msty hodnou finess Satyrů,
již divoké své pudy krásou v troskách potěší.
Však v tmavém blankytu bych hvězdy velké zapálil,
a stála bys jak rozevřený leknín úžasný,
jak oči kreolky, již tanec vášně unavil,
bys odlesk dala vodám zázračný a překrásný.
Tu snivý neofyt bych zázraku se poklonil,
sám ztracen ve věčnu, jež krása těla vydýchá,
pak shroucen fatem těžkou tu bych slzu vyronil,
již leknín-ty by zavřel v bělost svého kalicha.
48