BYL PRVNÍ MÁJ...
Bylo to ráno velebné a krásné,
když jsem Tě prvně potkal, rozmilá!
Tenkráte měla’s bílý šat a kvítí ve vlasech;
Tvá šije bělostná se v slunci koupala...
Bylo to v máji, v přírodě a z rána,
v mých ňadrech rozpučel květ lásky poprvé.
Tenkráte jsme se sešli. Pak přišel podzimek.
Po jaře nádherném a létě plném vnad
šel podzimek tak sichravý – byl listopad.
V kobce žalářní mou byla’s společnicí,
u mého lože jsi stávala, když jsem byl v nemocnici,
a když pak přátelé pryč odešli, Ty jsi mě těšila!
O, naděje, Tolik duší k Tobě plá,
z úst milionů dnes to zní: O, naděje!
Veď, milko má, v před národy ku cílům vytčeným:
neb snáz se bojuje, když v srdci NADĚJE!
18