ROMÁN MLÁDÍ.

Ruda Mařík

Když popr ji spatřil krásnou tak(J5m) že mimovol zmámen stal státi(J5f) své oči vpíjel v je třpyt zrak(J5m) vlas obdivoval čelo jenž zla(J5f) pak ručky jem nožek ma tvar(J5m) a červeň rtí purpur tem(J5f) a hlasu zvuk tak slad a tak jem(J5f) ta leh chůze Ce je lo(J5f) se pelem mlá nesetřeným skvělo(J5f) Vždy den v stej potkali se čas(J5m) kdy z úřadu on do chodil městem(J5f) již z dálky zřel ten pla je vlas(J5m) a zdraval ji nesmělým tak gestem(J5f) Na začátku vždy plaše kývla hlavou(J5f) však pozji již s tváří usměvavou(J5f) Když pohledla mu v oči zrakem jemným(J5f) tu ce nachem zažehly se temným(J5f) dovolil si oslovit ji pak(J5m) a mluvil nesměle s úzkos v hlase(J5f) Když ří svůj k němu vznesla zrak(J5m) tu musila jej ihned sklopit zase(J5f) Za krát čas se věrmi stali(J5f) si v oči hleli a na sebe se smáli(J6f) vyznali si co jich srdce (J5f) že společ jen mohou šťastni ti(J5f) Když večer se klid nad ze nese(J5f) a hvězdy mihotavou ří planou(J5f) když térko modlitbu svou vanou(J5f) tu seva v tichnoucím lese(J5f) A radu se žvatla jak ti(J5f) tu váž chvíli brzy zase v smíchu(J5f) a oba že v posvátném tom tichu(J5f) by mohli so ce poti(J5f) Vždy úžeji se vinou tisknou k so(J5f) když v stro korunách to zašeles(J5f) a oba pláčí smě se v to štěs(J5f) že sami jsou a že patří jen so(J5f) Je prv šeň to jež tryská v duši(J5f) On šeptá bi a svůd slova(J5f) ji k so tiskne znova znova(J5f) a oba hříchu sladkou blízkost tuší(J5f) Když stíny hustnou sled blesk hasne(J5f) tu zpátky jdou tak těs k so spjati(J5f) On vlas jenž skráň lou zla(J5f) a oči ústa ručky krás(J5f) Však ona bol naň se pousměje(J5f) s výčitkou na rtu slzou v jasném oku(J5f) vzlykot slova tr v každém kroku(J5f) On v duši tězstvím se směje(J5f) Tak plynul čas S ní prona se la(J5f) líc pobledla a vlhnul jas zrak(J5m) bol seznala jemuž se dříve smála(J5f) a úzkosti stínil čelo mrak(J5m) v lásky poru s ním stejném stála(J5f) přec zdál se chladným cizím být tak(J5m) Jak často říci všecinko mu chtěla(J5f) že láska jejich požehna jest(J5m) zpověď ta se na rtech jejích chvěla(J5f) přec nemohla ji se rtů k němu snést(J5m) A patřila mu dosud vším a zcela(J5f) a řila že pouze jejím jest(J5m) koneč když o samo byli(J5f) se s pláčem vrhla v jeho ručí(J5m) a řekla nemožno by takto žili(J5f) že pochybnost srdce umučí(J5m) Pak přiznala se jak je blízkou li(J5f) že plod jich lásky v květ již vypučí(J5m) On šil ji jsa zmaten vzrušen cele(J5f) a hladil je heb zla vlas(J5m) pak přísahu složil rozechvěle(J5f) že svoji budou za kratič čas(J5m) Tu tiskla jej a bala tak vřele(J5f) a šťastnou byla klidnou znovu zas(J5m) Za krát čas ji opustil a utek(J5f) Jej vyše dlouho hledala(J5m) Ji žalost bo srdce drá smutek(J5f) a sama v slzách často sedala(J5m) Jej vzponala jeho pod skutek(J5f) a zoufalost spáti nedala(J5m) Na dlouho zmizela Však vrátila se zase(J6f) snad bledší byla nade sníh(J4m) žal trůnil tam kde dřív panoval smích(J5m) cit lásky v srdci odumřel a ztich(J5m) a veta bylo po vší je kráse(J5f) Když vyšla ven v náručí majíc cho dítko(J6f) a doufala že bude líp(J4m) tu známých mno zlomysl vtip(J5m) drásal hruď jak jedova šíp(J5m) a ničil ji jak parno zmdle kvítko(J5f) Tu seznala že pro ni ne světa ce(J6f) že jeho hřích dokonal lid(J4m) Když čest zloupil jeho hru cit(J5m) že s hanbou v čele nemůž le žít(J5m) jeť úlem ža na tice(J5f) Pak modlila se dlouho z duše hloubi(J5f) na srdce dítko stiskla jen(J4m) Než příští světu vzešel slun den(J5m) již dřímala tak sladce věč sen(J5m) Nad hrobem jejím klid se s tichem snou(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 18
Celkem veršů: 99
Jamb: 99 (100 %)