* * *
To bude velký den – a je už blízko příští –
To bude velký den – a je už blízko příští –
den hlučné radosti a šumných přípitků. –
– Můj vrak tkví pevně v shnilém přístavišti
a tyje malomocně ze zbytků. –
To bude velký den a trochu tklivý, chceš-li. –
Má duše, potom nepotkám tě již!
Dny našich radostí před světem tiše přešly – –
ty obřadně se s někým políbíš. –
To bude velký den – a snad mi bude líto,
že nemoh’ jsem tě k cíli dovésti.
Zda pamatuješ? Tenkrát řek’ jsem ti to,
že lačně číhá tisíc bolestí – –
To bude velký den a přijde recidiva:
já v možnost štěstí věřit nesmělý,
ty budeš veselá zas, hovorná a živá – –.
Snad přece jsme se potkat neměli!?
5
Ty budeš samý smích – to nevěstě přec sluší?, –
že krásné s užitečným sloučeno,
a při tom hrozně spokojena v duši,
že divné intermezzo skončeno. – –
Jen časem snad si vzpomeneme rádi,
proč cesty naše křížily se as? –
Ten den ti bohdá všechno vynahradí:
co dát jsem nemohl, po čem tak toužilas! –
6