* * *
Být všeho negací! – Nepravím: nemít rány! –
Být všeho negací! – Nepravím: nemít rány! –
Jsem v světě sterilním částicí prachu hmotnou.
Můj svět a názory, jež jsou vimputovány:
dvě parallely, jež se kdysi protnou.
Chci jaksi zvlášť a jinak po pěšinách žití,
tak zarostlých, že nejsou jimi již,
se živým plotem věcí protlačiti – –
Můj živote, jak mnoho pomíjíš! –
Koleje vyjeté se míhají tam v dáli
a fádní studenost z nich čiší litiny –.
Má duše se mnou jsme si povídali,
že les ten prožluklý má též své mýtiny,
že nelze spokojit se tím, co tady bylo,
že nelze přijmout každé pocely – –.
Teď appel vznáším na tebe, má Sílo,
tvé svaly komické můj genij zocelí,
můj genij svede tě po stezkách, jež jsou srázny,
až světla nová půjdou oblohou – –
43
– tlak jakýs neviditelný a nehorázný
chce dole viděti mou duši ubohou,
mou duši drahou, jež tak skepsi zvykla –
(má rány! – říkám zas – však ty ji nezkácí!):
Světový názor mody v základech jí viklá,
však svou si uchránila přece negaci! –
44