SONATA POTMĚŠILÁ.

Fred Grygar

Sníh tehdy byl tak přítul a mi(J5f) když v prvních spoustách měkce k zemi leh(J5m) hoří vločky lehce tetelily(J5f) prček dívčích stona dech(J5m) a tiše padaly(J3m) A bylo slyšet zasněženou plá(J5f) kráčeti prv vel U(J5f) Zem chala jak ten kdo k smrti stů(J5f) a če se vzú naposled(J5m) Od po dvou arktic táhla (J5f) v závratných výškách tiše crčel led(J5m) a tuhl bezcit(J3m) Klid una v ustrnu pláni(J5f) a přes ni jde to vel U(J5f) Již všechno zalehly ty spousty (J5f) a přísvit fialo po nich hrá(J5m) koho pohřbily kdo k no le(J5f) k zázrakům novým tiše u(J5m) hluboko pod nimi(J3m) Krok tlu se a slova šeptem pra(J5f) že u kdo dřív byl sil zdra(J5f) A tkal se dál a dál ten rubáš (J5f) Svit věčných lamp pad ve strha hled(J5m) Tuhnou ruce křížem přeložili(J5f) a čekali vzú naposled(J5m) zem třikrát ubo(J3m) Snad dřív než noc krva světla shasne(J5f) pod lým rušem dotr lo krás(J6f) A byly tehdy lady tak smut(J5f) a div obrazy hrozily v tmách(J5m) přátelská ruka u kořene utne(J5f) strom rados jenž mi v hlubinách(J5m) a kruhy menší se(J3m) A kruhy menší se Kdo řekne jednou(J5f) strom čistých rados jenž kdys zde stál(J5m) osudu zkácen rukou bezohlednou(J5f) Však hle přízrak podiv mne jal(J5m) Kams do noci své zraky horečna(J5f) jsem přijel(J2m) Co viděl jsem zde te(J3f) Pojednou vše co hromadila leta(J5f) a pro co raz mar chtěl jsem mít(J5m) nemožnost spočinu skepse kle(J5f) a vše co nelze teď domyslit(J5m) co nelze vyrvat bez proli krve(J5f) a bez přizná vlast slabosti(J5m) co srostlo s povahou se stotožňujíc(J5f) s příží předsud a rados(J5m) tak hy ztrpklých co se formovalo(J5f) jen zcela neurči v konturách(J5m) to hroz Mnoho a to hroz lo(J5f) před sebou samým přísloveč strach(J5m) strach přede vším co mohlo by mi vzíti(J5f) to posled na čem lpím jsoucnem svým(J5m) a proč se pojednou chce tak tak žíti(J5f) a spíjet se tím krásným tajemstvím(J5m) strach před rukou jež zažehnout chce hy(J5f) to světlo hřej bo(J5m) když skřížily se hodou ty dráhy(J5f) a neřeklo se co lze doříci(J5m) strach před tím že mi život v honu divém(J5f) i tohle světlo zhasne zevšed(J5m) volat budu strašným vokativem(J5f) nebude naje že se kdy rozední(J6m) nebude naje a bude pusto pusto(J6f) nebude nic a se nerozední(J5f) celou tu hrůzu stoupa ve mne(J5f) jsem viděl tam v té noci tem tem(J5f) zabitou hydru v ustrnu pláni(J5f) a přes ni jde to vel U(J5f) A vešli jsme Je pohádka krát(J5f) Pokojík ma čtyři vlíd stěny(J5f) prček útlých plachá holoubátka(J5f) mrou úzkos o ráj v nich uzavře(J5f) Pokojík klícka a přec tolik ta(J5f) Báskův portrait moh by mluvit ce(J5f) o slzách kte v růžích ura(J5f) nad nemocným svým štěstím vzlykace(J5f) O nocech probděných nad jedním jmenem(J5f) sympatic poet eremita(J5f) o bolesti jež v rytmu unaveném(J5f) líčkem slabým konvulsiv zmí(J5f) o sně žovém jež mosty klene(J5f) v budoucnost lou kterou sotva tuší(J5f) to krás mod oko rozdive(J5f) v extasi horu o splynu duší(J6f) Čím je svět Ten ohromný svět vnější(J5f) jenž duši je zimomřivou zmra(J5f) čím jeho rozkoše jež nezkonejší(J5f) a nepovznesou spíše k zemi sra(J5f) Zda že dát v rozhod chvíli(J5f) když mysl dlouhým trcením kle(J5f) mohutnost posice a obří ly(J5f) Je v pokojíčku jako v klínu lesa(J5f) Nic nehne se A my tak tiše stáli(J5f) Vzduch reminiscencemi nezvířil se pranic(J6f) To jenom že jsme časem vzponali(J5f) za mi zdmi co šílených je štvanic(J5f) A zde tak svato že jsem bál se zeptat(J5f) proč s duše pa zrač tak seň(J5f) A myslím že mi stěny chtěly šeptat(J5f) dojem smutnou norskou lásky seň(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 12
Celkem veršů: 102
Jamb: 102 (100 %)