DROTAR.
Kráčí drotar po silnici,
kudy vede cesta z Čech,
zima jest mu a na líci
chvěje se mu bolný vzdech.
Mamka jeho poslala ho
hledat chleba k bratrům svým,
neb otčina jeho milá
dušena je lidem zlým.
Beťár mu rval sousto suché,
duši černým v pospas dal,
proto v cizinu šel dálnou
k bratrům Čechům v šírou dál.
Prodával jim myší pasti
a drátoval krajáče,
pojednou však vyhnali ho
a on se dal do pláče.
Neb upletli zákaz páni
na podomní obchody,
aby národ uchránili
od bankrotu, nehody.
A on nesmí své plecháče
po Čechách víc prodávat, –
vlastenecké dráteníky
o výdělek okrádatokrádat.
Neboť konkurenci jeho
chudák národ nesnese –
k drátování hrnců musí
dnes mít každý koncese.
67