BUĎTE POŽEHNÁNY ČESKÉ LÁNY.
V pšeničném poli vlní se klasy,
šeptají si píseň o štěstí,
a sedlák s holí v čele své chasy
jde ortel nad nimi vynésti.
86
Stanuli ženci. Brousejí kosy
a s chutí plijí si do dlaní,
sekají pšenci, nazí a bosi
a slunko jim praží do skrání.
Padají klasy, padají k zemi
a pějí si píseň o štěstí –,
umlkly hlasy – znějí jen steny,
pot stéká po rukou do pěstí.
Slunéčko praží a vzduch se chvěje,
horko je k zalknutí kol a kol,
a chasa sváží – sedlák se směje,
že mu zas přibude do stodol.
Oddechy z hrudí mocné se chvějí
a steny kvílejí po poli –,
ještě že chudí sténati smějí,
že sedlák nesáhne po holi?
Sedlák je pánempánem, a proto chasa
sama se musí dřít na poli,
on přece s chámem, z jiného masa,
může si dovolit cokoli.
Sežali pšenku – každý se třese –,
jazyky lepí se na dásně –
a sedlák sklenku vody jim nese
a žádný z nich ani nežasne.
Již táhnou domů a sedlák kleje,
aby šli rychleji, huláká –.
Co po tom komu? Vždyť on ví, že je
to pouze vesnická čeládka.