HOLOUBEK.
Okolo hřbitova
Cesta úvozová;
Šla tudy, plakala
Mladá, hezká vdova.
Plakala, želela
Pro svého manžela:
Neb tudy naposled
Jej doprovázela. –
Od bílého dvora
Po zelené louce
Jede pěkný panic,
Péro na klobouce.
„Neplač, nenaříkej,
Mladá, hezká vdovo!
Škoda by tvých očí,
Slyš rozumné slovo.
[67]
„NeplačNeplač, nenaříkej,
Vdovo, pěkná růže!
A když muž ti umřel,
Vezmi mne za muže.“
Jeden den plakala,
Druhý ticho minul,
Třetího žel její
Pomalu zahynul.
V témdni umrlého
Z mysli vypustila:
Než měsíc uplynul,
K svatbě šaty šila. –
Okolo hřbitova
Veselejší cesta:
Jedou tudy, jedou
Ženich a nevěsta.
Byla svatba, byla
Hlučná a veselá:
Nevěsta v objetí
Nového manžela.
68
Byla svatba, byla,
Hudba pěkně hrála:
On ji k sobě vinul,
Ona jen se smála. –
Směj se, směj, nevěsto
Pěkně ti to sluší:
Nebožtík pod zemí,
Ten má hluché uši!
Objímej milého,
Netřeba se báti:
Rakev dosti těsná –
Ten se neobrátí!
Líbej si je, líbej,
Ty žádané líce:
Komu’s namíchala,
Neobživne více! –
* * *
Běží časy, běží,
Všecko sebou mění:
Co nebylo, přijde,
Co bývalo, není.
69
Běží časy, běží,
Rok jako hodina;
Jedno však nemizí:
Pevněť stojí vina.
Tři roky minuly,
Co nebožtík leží;
Na jeho pahorku
Tráva roste svěží.
Na pahorku tráva,
U hlavy mu doubek,
Na doubku sedává
Běloučký holoubek.
Sedává, sedává,
Přežalostně vrká:
Každý, kdož uslyší,
Srdce jemu puká.
Nepuká tak jiným,jiným
Jako jedné ženě:
S hlavy si rve vlasy,
Volá uděšeně:
70
„Nehoukej, nevolej,
Nehuč mi tak v uši:
Tvá píseň ukrutná
Probodá mi duši!
„NehoukejNehoukej, nežaluj,
Hlava se mi točí:
Aneb mi zahoukej,
Ať se mi rozskočí!“ –
Teče voda, teče,
Vlna vlnu stíhá,
A mezi vlnami
Bílý šat se míhá.
Tu vyplývá noha,
Tam zas ruka bledá:
Žena nešťastnice
Hrob si řekou hledá! –
Vytáhli ji na břeh,
Zahrabali skrytě,
Kde cesty pěšiny
Křižují se v žitě.
71
Nižádného hrobu
Jí býti nemělo:
Jen kámen veliký
Tlačí její tělo.
Však nelze kamenu
Tak těžko ležeti,
Jako jí na jmenu
Spočívá prokletí!
72