Trojspolek.
Je vznešené, za druhé nastavovat záda,
my vznešeností leckoho už dojmuli,
ne doma ovšem, naše milovaná vláda,vláda
jen cizím přeje, nás vždy drobet ošulí.
O každý groš se s námi přeukrutně hádá,
však světu tváří ve tvář dělá nobila,
na kavalíra venku hrá si vůbec ráda,
na nás co uškudlila, jinde probila.
Tak v kavalírství chloubě my jsme uzavřeli
tu allianci s Němci, pány Italy,
co vyprášit nám řádně kdysi kožich směli
a leta letoucí bič na nás splítali.
Za Hradec Králové my jsme se odvděčili
před Sedanem a též u Algecirasu –
a hrome, Majlant, trojspolek vzrost v jedné chvíli,
prim Němec hrá, Vlach sekund a my na basu.
Že muziky vždy basa tvrdí, pravda stará,
však chyba, pračka strhne se a basař bit
je vždycky nejvíc, smyčcem vlastním chasa jará
už nejednoho chtěla hudce vyplatit!
Bez basy z bitvy utéci, je škoda přece,
neb chasa rozvzteklená basu rozmlátí.
A s basou těžko utíká se, tíží plece.
Tak basař každou nejdráž zaplatí.
5
A nejhůře mu, když si bratři muzikanti
tak pro nic, za nic, náhle vjedou do vlasů.
Já viděl párkrát, basaře ti zlostní dranti
tak zcuchali, že víckrát nesáh’ na basu!