HUS NA ČESKÝCH HRANICÍCH.

Josef František Karas

HUS NA ČESKÝCH HRANICÍCH.
Že vrátit mám se? Proč se vraceti? Proč nejít v před, když v před vše musí jít za svojím cílem. Život bez cíle je mátožný a věru bezcenný. Je nutno jíti. Pravdu obhájit. Když list jsi napsal, pečeť přitiskneš. Když pravdu’s řekl, uhnout nemožno. Jde řeka zpět kdy ke svým pramenům? Tam v dálce Praha. Prahu měl jsem rád, kéž aspoň jednou ještě uzřel bych tvůj bodrý lid a věže významné. Však darmo želet. S Bohem, Čechy mé! Co dále bude? Koncil? Otcové? Je v proudu věc. Ať co chce, děje se, už všecko řídí vzpruha vývoje: čin každý volá po svém důsledku. Snad vezmou tělo. Glejtu nevěřím. Kněz takový hřích lehko odpustí. Och, znám je! Ale kostky vrhli jsmejsme, a co nám padlo, s klidem přijmeme! 24