RONDEL GALANTNÍ.

Josef František Karas

RONDEL GALANTNÍ.
Rondelem dvorný básník Paní svojí zavrkal něhu lichometným rtem a čekal, zdali jeho touhu zkojí – vzrušením tepny hrály v nepokoji. A rozčechrával cudných krajek lem rondelem. Věk galantní už minul, ve hvězd roji svůj osud přestal dvorný básník číst; dřív krásné dámy poetů jsou zdroji, dnes lodě opěvá a strojů hvizd rondelem. Za píseň tyč mu telegrafní stojí, za ódu špičák, nebo těžní klec. Illuse zdaliž touhu neukojí? Však nežli tyčky, krásko duše mojí, bych vaše rety líbal raděj přec rondelem! 55