Česká Vídeň.

Josef František Karas

Česká Vídeň.
Nad vodami, jež kolem Babylonu do dálek tekly, plakali jsme s mhami – jak zpívat máme zvučnou píseň onu, jež předkům zněla tisíc cytharami? Tu stesk jen splývá v slzí mocném ronu. Jdou šťastnějších po vodách druhů prámy, do dálek plují v mihotavém honu, těch nedbají, co pláčou nad vodami! A v těžké porobě my hynem zvolna, trosečník jakýs prostřed širých moří. Co myšlenka, to rána v srdci bolná. Na kousku půdy chlebem upoutáni – je hořký, pravda? – žijeme tu v hoři a cizí pěst v nás buší bez ustání. 59