KUŘÍM NAD BRNEM
Krásný je ten zámek panský,
švarný rybník velikánský,
v hrubém lese najdeš srnu,
panství patří městu Brnu.
Staletí se přes ves valí,
pradědové chodívali
– bylo léto, byla zima –
z Kuříma a do Kuříma.
Jména osad mužská byla,
hanácká rasa mluvila
(běž tam, když mi neuvěříš)
ten Olomúc, ten Kroměříž.
34
Příklad z Čech ti totéž poví:
ještě v listu čteš k Máchovi,
že mu Hindl pozdrav dává
ode Mlada Boleslava.
Máme intelektuály,
rádi by se velcí zdáli,
poroučeli – velká voda –
a tož křivit řeč národa:
Chvalkovice, Stražovice,
Bilovice, Vyškovice
dostanou o čárku více.
První hlásku protáhněte,
jak slyšíte u dítěte.
Dětské délky, ženské rody,
to jsou naší vůle plody.
Dobře-li se nerýmuje,
když se všecko natahuje
35
od temene až do paty...
(jako naše školské platy).
Chtěli jsme k Slovákům jíti;
měkké ň v řeč přilepiti;
oni dí: Bystrica Banská,
ale my po dětsku: Báňská!
Žel, Slováci vzdorovití
nedali si Banskou vzíti!
To je jedna z jejich marot,
zato však moravský národ,
bez páteře, šíje přímé,
schroustá vše, co nařídíme.
Jak mluvíte Moraváci,
jste dělníci a sedláci,
ale MY jsme profesoři,
učených spisů autoři.
36
Chceme vás reformovati,
vaši řeč ušlechťovati,
chlapce venkovského miru
obracet na panskou víru.
Buď poslušný, aniž mukni,
Kuřím tvůj dostane sukni!
Pěstujeme něžnou normu,
řeč měj, kde lze, ženskou formu!
Tak to chceme, tak kážeme,
TU Kuřím vám diktujeme.
Professores magni sumus,
sic iubemus, sic volumus!
Tak to od západu hrčí,
baby moravské se krčí.
Je to národ sakramentský,
jenž na rozkaz myslí žensky;
37
koncentruje se dozadu,
nose pušky pro parádu,
když protivník přijde na ně,
ženský národ vydá zbraně.
Má vůdce „se nebojící“:
když protivník na hranici,
v aero se s denáry vnoří
a nechají národ v hoři.
Když se jejich prestol kácí,
straší svět mobilisací:
možná, že se soused lekne
a mně nechá křeslo pěkné?
Nemůžem se s obrem bíti,
bylo líp se domluviti,
ale když už sáhnu k zbraním,
hore prapor, vzhůru za ním!