LEKNÍNY.

František Emanuel Zelenka

LEKNINYLEKNÍNY.
Hle, na rybníce tichém bílé květy zrají!... To čisté lekníny se sněhem odívají, to čisté lekníny tam nevinností planou a k sobě v úsměvech zvou lásku rozjásanou. Jsou jako hvězdy v oblacích. – Tu stojí v řadě, tam v tlumu kupí se jak vážné na poradě, tu dva jen vůní dýší v těžkém slunném jase, a opodál květ sirý ve snech usmívá se. Před zrakem nádherné to nebe otevřené, a na něm řady hvězd porůznu rozházené, a kolem vůní krás ovzduší opojené. – Slyš, vlnka v květech zpívá, tajné zvuky zvoní, – tvé tělo k vodám v roztouženosti se kloní, a v duše náladách se divné stíny honí....honí... 10