KTEŘÍ JDETE KOLEM.
Ulicí hlučnou kráčela denně
v proudícím davu, v kočárů mihu,
před sebou v koši ovoce jihu,
zvolna šla smutná a zamyšleně.
Chodníku dutě dláždění znělo
pod stopou její dřevěnou nohou,
ana se vlekla s obtíží mnohou,
v oku jí vlahém cestou se tmělo.
Ulice dvě kde městem se kříží,
bohatí kde se v kavárně baví,
zřel jsem, jak vždycky kroky své staví,
s touhou a prosbou k míjícím vzhlíží.
Jak svoji hlavu zvířenou bědou
na prsa chorá v zklamání sklání,
zvolna jen šeptne: „Kupte si, – páni;“
tupě jdou ti, ti v smíchu se vedou.
25
A ona v pláči vzdychne si z hloubi,
hluboko k zemi hlavu svou kloní,
v duši se dávné vzpomínky honí,
v nichž tma a teplé světlo se snoubí.
Koho pak soustrasť z bohatých jímá,
kdo pak jen trochu s bídnými cítí,
když v cestě zří je pod nohou mříti?
Kdož pak si také žebroty všímá!..všímá!...
26