ECHO.
O, Echo neblahá, ó Echo nešťastná,
jež bloudila jsi v roklinách a tichu skal,
ó Echo prokletá, ó Echo vyštvaná,
hlas vládkyně jíž rety sevřel bezřečí!
Jež bloudila jsi v roklinách a tichu skal
do nocí hlubokých němotou znavených,
když slova hledaly, jež vyrostla v nich kdes
a žila, ztrácela se tebou v samotách.
O, Echo prokletá, ó Echo vyštvaná,
o čem ti lesů vyprávěly šepoty,
čím as tě šálily do zamlklých dum tvých,
když marně v objetích jsi ždala smutku pel.
Hlas vládkyně jíž rety sevřel bezřečí,
jež po hladké jsi mřela tváři Narcissa,
až v Touhách vyznělas na lesů bludný hlas,
ó Echo neblahá, ó Echo nešťastná.
34