DĚTI.
Na mladé trávě husy pasou děti,
jich výskok divý s křikem vzduchem letí;
tu hlouček v smíchu míčem v čety hází,
tam chlapec hůl si hladkou hledá v mlází,
v běhu se jedni předstihují zručně,
opodál jiný bičem praská hlučně,
tam knihou dva se octli v čarném kraji,
a husy v bujné sny jim štěbetají;
vzduch rozhřátý sved’ mnohé do rybníka,
hlaď hlukem vlní se, a voda stříká. –
Žebračka shrblá po hrázi se plazí,
hned v povel střelou všichni vzhůru nazí,
chléb černý z děravé jí berou nůše.
Ona se dívá, zvolna dál jde hluše,
jen chvilkou šeptne: „Nechte již mě, drazí;“
a na to hodný blátem za ní hází –
až zajíce kdos uzří oka vzpláním,
nechají ženy, s křikem běží za ním.
45