PO 5. LISTOPADU 1905.

PO 5. LISTOPADU 1905.
Ne, není možno stranou stát, když krev se lila po náměstí, když za to, že jste chtěli vzplát pro svoje právo – dnešní řád se na vás vrhl s šavlí v pěsti. Zde jsem a volám ze všech sil té moci v tvář, jež lid můj drtí: Kdo nad všecky vás postavil? Kdo dal vám v ruce samostříl a právo nad žitím a smrtí? Že máte roucho nachové a zdobíte se ďábla zlatem – kdo dal vám právo, vrahové, rozkázat v zlobné vůli své, by člověk člověku byl katem?... Však nebudete vítězi a lidu mého nezdoláte: nic nespomohou řetězy, nic vaše zloba bez mezí, nic vražedlné zbraně klaté! Jde od východu vlna blíž, slyš hukot její z širé Rusi – kdos utiskoval, dělej kříž, 46 bodáky příboj nezdržíš – – i zbraně tvé i tebe zdusí! 6. XI. 1905.
47