SMUTEK.

Jan Rokyta

SMUTEK.
Proč přišel jsi, ó, bratře, ke mně, když od hlíny mě peruť zdvíhá, když pod nohou mně mizí země a otvírá se nebes kniha! Má sestra v mé se oči dívá, kol rtů zřím její úsměv sladký, pták štěstí v srdci píseň zpívá – ó, bratře, nechci k zemi zpátky! Ó, bratře, nechci v lidská města, kde moje hruď tak těžce dýchá – má v stopách sestry vede cesta, kde Velký Vůz se šine zticha. My usednem v něj vedle sebe, jak prorok ve vůz dávné zkazky – a zaveze nás v brány nebe po bílé cestě naší lásky... 18. VIII. 1899.
72