JÁ NEVĚDA, ŽE MLADOST KRÁČÍ SE MNOU...

Jan Rokyta

JÁ NEVĚDA, ŽE MLADOST KRÁČÍ SE MNOU...
Já nevěda, že mladost kráčí se mnou, jsem skládal k verši verš a k rýmu rým, však pevnina ta zůstala mi temnou, neznámých sopek v dálce kouřil dým. Pak raněna má mladost zkrvavěla, já zase k rytmu jsem a rýmu sáh – však byť v mé sloky kanula krev s čela, mé verše nebyly, co psát jsem prah. Já dobře cítil, že kdes v dálce chodí, kdes za mořem, co poesií zvem – a bárka má že není onou lodí, jíž moh bych stihnout, co zřím v snění svém. A když má mladost tiše dokonala, já jist byl, písně mně již nezkvetou... V tom duše Tvá se na mne pousmála, já pohléd v oči Tvé – a byl jsem poetou... 8. IX. 1901.
189

Kniha Láska (in Sebrané spisy básnické Jana Rokyty, svazek druhý) (1929)
Autor Adolf Černý