I. Oblaka táhnou nad zemí,

Jan Rokyta

I.
Oblaka táhnou nad zemí, Oblaka táhnou nad zemí,
 stíny se po lesích vlekou, hladí jich vlny zelené chladivou dlaní a měkkou. Pak zase slunce odkryjí, svit jeho propustí v proudech, staleté sosny pocítí teplo v svých sestárlých oudech. Světlo se střídá se stínem, modř nebe s oblačnou bělí – ve chvíli zvážní temný les, hned zas je úsměvem skvělý. A v chvíli příští jas i stín odplyne věčnosti řekou... Oblaka táhnou nad zemí, stíny se po lesích vlekou... 53

Kniha Království ticha a smíru (1907)
Autor Adolf Černý