VIII. Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,

Jan Rokyta

VIII.
Nic nepohne se, nebe sluncem hoří, Nic nepohne se, nebe sluncem hoří,
 že mráčky na něm svítí do běla, v dál vítr odlét, kamsi do zámoří, oblaka v modru tiše utkvěla. Tam nad obzorem leží stádo bílé a s rozkoší se v slunci vyhřívá – je ticho, přišla odpočinku chvíle, vysoko plane koule zářivá. Je ticho, třeba dřímotě se vzdáti, než všecko promění se ve chvíli, než vítr z dálky k oblakům se vrátí a v divokém je letu rozptýlí... 62

Kniha Království ticha a smíru (1907)
Autor Adolf Černý