II. Úplněk měsíce nad lesy svítí,

Jan Rokyta

II.
Úplněk měsíce nad lesy svítí, Úplněk měsíce nad lesy svítí,
 rozsévá po cestách stříbrné kvítí, na cesty září, kde nikdo nechodí, řeky i rybníky za nocí přebrodí. Upjatě dívá se shaslýma očima, bez hlasu rtoma vyzývá mrtvýma – kdo po těch cestách kráčeli v žití, mátožně splývají v měsíční kvítí. Na dně kdo rybníku, na dně kdo řeky zoufání stopili na věkův věky – bílými mlhami vznesou se nad sítí, bledá když měsíce záře se rozsvítí. A k nim se z bělostných měsíčních závějí po nitkách paprsků tichounce snášejí duchové rodů, jež na hvězdě žily, která teď umrlý měsíc je bílý... 71

Kniha Království ticha a smíru (1907)
Autor Adolf Černý