OTÁZKY K BOHU.
Já posud věřím, pochybuji však
a v pochybnosti té už nemám klidu;
proč, jsi-li spravedliv, vždy na opak
a ustavičně křivdíš mému lidu?
Proč nemluvíš, když zkroušeně vždy víc
Tě volá ustavičně bez odvety?
Či vyhasla již zář Tvých zřítelnic,
že nevidíš ty křivdy vzešlé lety?
Proč netrestáš a sílíš zas a zas
jen naše rozlícené tyratele,
proč s nimi spolčuješ se každý čas,
když hrůza v líce naše slzy stele?
Proč do rukou jim tlačíš ostrou zbraň
a do srdce jim metáš jedné hady,
proč věčné trní pro naši máš skráň
a zradou sledovat nás dáváš všady?
Proč dáváš v požitek jim otcův luh,
proč osévati naše rodné lány
a stale odvracíš se stále hluch,
proč stále hlubšími jsou naše rány?
65
Jsme vinni-li, proč’s stále nesmířen
a nemáš klidu pro ty strasti lidu,
proč máme býti nepřátelům v plen,
jak ondy milený Tvůj národ židů!
Či máme bloudit, hynout také tak
a honěni být z vlastních ondy prahů,
má věčně krví podlit být náš zrak,
od ďábly vyškolených cizích vrahů?
Já věřím posud jiných za tisíc,
leč za tisíce jiných žalem hynu!
Ó vyjdi, vyjdi konečně nám vstříc
a zapomeň už trestat naši vinu!
Ó zapomeň, než uchvátí nás vzdor
a srdce naše hněv, jež teď už reptá;
kdo dlouhá staletí nes duší spor
ten po smíru se věru více neptá!
Ten lhostejně jde na smrt, v klidný hrob
a nejrychleji odejití touží;
i život náhle odkopává rob,
když moří jej a hněte jen a souží!
Nač slyšet ustavičně pout svých zvuk,
nač ustavičně řetězů svých hrany?
Ať konec jednou pověčných těch muk,
nechť s klidem vejdem navždy do Nirvany!
66
JARO TROJAN: