Život – drsný rým.
A tak, kde jsem růže sázel – vzešlo jenonjenom trní,
kde sil jsem zrní – jenom plevel bují,
kde jsem srdce hledal – našel ještěrčí jen sluji.
Ach můj Bože, ach můj Bože,
až mi z toho hlava stará,
až mi z toho brní!
Kde jsem smích jen čekal – dítě hlady vrní,
k studánce ret nahnu – jed v ní jenom srší,
kde jsem k slunci vzhlédl – ve zrak mi jen prší.
Ach můj Bože, ach můj Bože,
až mi z toho hlava stará,
až mi z toho brní!
TamTam, kde plevel a kde vřes jen krní,
tam pode zdí, o můj Bože, stav tu kletbu,
ať můj popel aspoň příštím,
lepší než mně vydá setbu!
Ach můj Bože, ach můj Bože,
zdaž tam také hlava stará,
zdaž tam také brní!?
„Zl. Praha“.
11