JEDNA MELODIE
Časem špatné verše píšu,
na štěstí mne čtou jen málo,
v polozhaslý plamen dýšu,
třeba se mi panstvo smálo.
Časem tichou píseň zpívám,
odpusťte mi špatnou notu,
po publiku se nedívám
od neděle po sobotu.
V bouřnou dobu, kdy jez hučí
idejí a fantasie,
jednotvárným tónem zvučí
jedna u mne melodie.
Z lidu mého jeden drak tyl,
jedna pěst mu hrdlo svírá,
a z mých veršů jeden daktyl,
jeden smutek ve svět zírá.
Jamb po Labi v tanci skáče,
spondej Hanou kráčí s klidem,
u mne pořád daktyl pláče
jako šalmaj pod Beskydem.
Jeden běs můj národ hlídá,
jeden kat mu hlavu sklání,
pod Beskydem jedna bída,
jedno dlouhé umírání.
R, T 1899, Aa – oddíl Básník v cizině (viz č. 3).
5–8 verše vynechány T, Aa; 5 zpívám – Ab–D 6; 6 notu – Ab–D 6; 7 černý kovkop v práci bývám Ab (dopis Herbenovi 1899) –; černý horník D 7–; 8 od soboty po Ab–; 17 Lehký jamb po Labi skáče D 7–; 19 mne stále
104
Časem zní to ve sluch hranou,
jak bych stál nad bratra rovem;
jak kdybych šel Modrou stranou
Hučínem a Benešovem.
Jednou skočnou hrát vám budu.
Snad to bude píseň jiná –
marno, už zas smutnou hudu,
protože jsem od Těšína.
V Belgii když Franků despot
s Britem v boj se srazil rudý,
skotský pluk mřel šavlí vespod,
dudák hral jim k tomu v dudy.
To jen tak jsem zpíval málo,
to jen tak jsem pěl svým lidem,
by se nám to umíralo
líp za hudby pod Beskydem.
daktyl D4–; 30 jiná: D 7–; 36 hrál (H) T–.
105
[16]