Pojď, do lesa zajdeme...

Pojď, do lesa zajdeme...
Pojď, do lesa zajdeme, duše má, v spěchu, tam usednem v opojný koberec mechu... Já položím hlavu svou do Tvého klína a budu se dívati do Tvojích očí a budu se stápěti v hloubce Tvých očí a jásati v úsměvech budu Tvých očí. Tam nadšeně zulíbám sladké Tvé rety, tam nadšeně zulíbám bílé Tvé čelo, tam nadšeně zulíbám jemné Tvé vlasy – Pak v objetí, polibcích, rozkvětu mládí si radostní řeknem, jak máme se rádi... Až ruce se setkají štěstím a spojí, si o lásce šeptati budeme svojí... Nám nad hlavou potáhnou ševely stromů, nám nad hlavou zazpívá jásání ptačí, nám nad hlavou opojí dech vůně lesa – a nade vším veliké Slunce nám splesá... 31 Nám v duši též potáhnou ševely stromů, nám v duši též zazpívá jásání ptačí, nám v duši též opojí dech vůně lesa – A nade vším veliké slunce nám splesá, že nezvíme ani, že svět kolem kráčí... Pojď, do lesa zajdeme, duše má, v spěchu, tam usednem v opojný koberec mechu... 32