MÁ DUŠE ZNAVENÁ JE...

Tereza Dubrovská

MÁ DUŠE ZNAVENÁ JE...
Má duše znavená je, oči pálí, mé srdce je jak urna plná taje, v ní pohřbeny jsou smutky mé a žaly – má duše znavená je. Ten tichý bol tak jednotvárný, stálý jak trpký plod mým pozdním létem zraje a srdce moje v mlžný závoj halí. Tu skvělou přízi dlouhé noci tkalytkaly, když za soumraku snášely se v kraje, v tkáň hebkou slzy s oka mého svály a divné touhy uvadlého máje – má duše znavená je. 22