TAK MÁLO...

Tereza Dubrovská

TAK MÁLO...
Tak málo lásky v životě jsem našla, ač moje duše láskou celá plála, za hvězdou šla jsem, dřív, než Zoře vstala, mou cestou třpytně zakmitla se, zhasla. Kol v sadech stromy kvetly – krása zašlá! však než jsem přešla, oblaka se vzňala, a bouře v korunách se rozhoupala, květ bílý zlobná ruka na zem střásla. A jaro přešlo. Podzim v kraj se blíží, plod zralý svítí, naklání se tíží. Zda uzrál pro mne? Na jih letí ptáci... A babí léto na strniště holé svá vlákna věsí... Tiše leží pole – a nad ním slunce v oblacích se ztrácí. 53