NA HUDBU.

Josef Václav Frič

NA HUDBU.
Tóny! zvukové vy světů netušených, zakletých jste duchů bědování, padlých nebezpourců žalování, bohovzdorné steny tužeb udušených! Jakých nářků z míru vyrušených, o nichž svět náš dávno nemá zdání – jakých pohrom kruté zažehnání spí a probouzí se v ňadrech vyděšených? Rozrývá se mysl polekaná, jak byste jí schválně zpomínaly na ty původní, ach zašlé světy, Kterých prázdni život vedem kletý; a vy tóny, jako byste znaly kraje ty, z nichž duše povyhnaná.