I. Moře pojímá mne v náruč svou,

Josef Václav Frič

I.
Moře pojímá mne v náruč svou, Moře pojímá mne v náruč svou,
zanáší, zanáší touhu mou; jak mocně dmou se ty hlubiny, jak útrob mých divo-pustiny. 20 Hrajte si mnou vlny žehravé, nezkolíbáte vy srdce to mé! – Ach, přenesmírná ty hladino, bludných ty duchů dědino, poznáváš pěvce raněného, na širom světě samotného? Zdaž písni jeho porozumíš a souzvučně s ním pozašumíš? Již doufám, družné vlny tvoje že pochopí ty dumy moje, že sdělí labským je vlnám a českým, rajským dědinám; – Labe zašeptá je družce svojí, Vltava pak drahé Praze mojí. Jí pak sdělí místo políbení od mé duše vroucí pozdravení. S bohem, děvo, ty rozkoši má, nevěrné moře mne pojímá a nese dále ke končinám, kde budu věčně, ach věčně, tak sám. Nikdo mi tam z nich těchy nedá v mém nitru jen prázdno a vně noc šedá, to prázdno, to zajme jen hluboký žal – a však, vlny, neste jen dál mne a dál!

Kniha Různé básně (in Sebrané spisy veršem i prózou, svazek 3) (1880)
Autor Josef Václav Frič