KONEC PÝCHY.

Josef Václav Frič

Ztichni, smělý duchu můj, ty rozbouřený! ani tělem svým ti vládnout není dáno, i to tělo tvé je kletbou připoutáno – nač tedy zalétáš v život ozářený? Darmo se již zpouzíš, budeš umořený! Třeba statně bylo tebou bojováno, dosud konečné i zkáze odoláno, čas na tebe jícen má teď rozevřený: Vzdoruj plouživé se chvíli – bez obrany, nahý k sloupu věčné hanby přikovaný!... Aj, kam prchla junácká tvá síla? Kam i pýcha tvá, ten meč a štít tvůj branný? Dítě! mocnější tě bytost unavila – hochu – vždyť i tebe žena porodila!

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

133. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Už ti, lese, utížily (Adolf Heyduk)
  2. Divoké znělky. (Emanuel Züngel)
  3. POSLEDNÍ BOJE BALTICKÝCH SLOVANŮ. (Vincenc Furch)
  4. Hoj, jeť má cesta vesela! (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Košuthovo loučení. (Vincenc Furch)
  7. Něco do Haliče. (J. V. Krátoš)
  8. LXI. Libuše! což tvému zraku bylo (František Jaroslav Kamenický)
  9. Posud Slovan o pohanství oupí, (František Sušil)
  10. Těm kterým poetům. (Beneš Metod Kulda)