KONEC PÝCHY.

Josef Václav Frič

KONEC PÝCHY.
Ztichni, smělý duchu můj, ty rozbouřený! ani tělem svým ti vládnout není dáno, i to tělo tvé je kletbou připoutáno – nač tedy zalétáš v život ozářený? Darmo se již zpouzíš, budeš umořený! Třeba statně bylo tebou bojováno, dosud konečné i zkáze odoláno, čas na tebe jícen má teď rozevřený: Vzdoruj plouživé se chvíli – bez obrany, nahý k sloupu věčné hanby přikovaný!... Aj, kam prchla junácká tvá síla? 33 Kam i pýcha tvá, ten meč a štít tvůj branný? Dítě! mocnější tě bytost unavila – hochu – vždyť i tebe žena porodila!