I.
Dokud dětinství nám ještě srdce krylo,
Dokud dětinství nám ještě srdce krylo,
bývaly ty schůzky naše srdečnější,
bývala ta naše slova upřímnější,
nitro tvé se v žádné trny nehalilo.
Oj dokud se nám o plaché lásce snilo,
byly mi to chvíle ty nejradostnější;
dosud pak zpomínkou mi nejbolestnější,
že to vše jen dětsky-marné snění bylo.
Oj dosud si na tu smutnou myslím dobu,
když jsi odřekla mi první políbení!
Chlapec tehdy ještě tebe nepochopil. –
Přece však tu nelásku tvou slzou zkropil –
jaké proniklo však duši jeho chvění
s láskou tvou když složil dětství svoje k hrobu.