II. Chlapec jako bludné dítě

Josef Václav Frič

II.
Chlapec jako bludné dítě
Chlapec jako bludné dítě
z kolébky své vyklopen zapomněl své milé hračky, zapomněl na dětství sen. Temné mračno srdce krylo a než se zas probudilo, byl ti, dívko, odcizen.
Rozloučili naše duše, polámali hračky nám, přece dosavad si s tajnou péčí na tě zpomínám. 37 Pozoruji tiše skrytý nitra tvého vzácné city – dovol, ať jim požehnám. Ach, že nelze tobě blíže alespoň ti bratrem být! poznala bys, že nás víže přec jen božský, jeden cit. Poznala bys, družko moje, že od mého srdce tvoje neměli snad odloučit.