BOLUMÍŘE.

Josef Václav Frič

BOLUMÍŘE.
Poslední ty shaslých snů mých útočiště, ostatenku milý zbořeného nebe! Vše jsem s chladnou pýchou ztratil – ale tebe?... Bolumíro! chrám tvůj v středu zbořeniště. 40 Ještě žár tam tlí pod rumem spáleniště! – Zatratíš-li ty mne, zatratím pak sebe. Svět když jedem častoval mne, buď mi Hébe! – Doufal jsem, že s pláčem přijdeš na bojiště a mou mrtvolu že slzou svou tam skropíš – Osud nepřál mi však za svobodu zlatou padnout syn co věrný! Zatím snad se topíš v nové lásce! Nedbám! – Nezabuď jen svatou přísahu svou; přej mi krůpěj blaha: nezardi se nikdy, žes mi byla drahá.