II. Plujte dále, těchy žití mého,

Josef Václav Frič

II.
Plujte dále, těchy žití mého,
Plujte dále, těchy žití mého,
peruti mých drahých, sladkých snů, měly jste mi býti zorou jarních dnů, a vy opouštíte bleskem zkáceného! – Plujte dále, i ty naděj v spásy den, plyň za slávou, vírou, sladkou touhou – a ty jistá, žádoucí teď smrtismrti, muč mne vyhlídkou, že ruka tvá mne zdrtí! Já to vím, že jsem tvou hříčkou pouhou, dlím však tiše, na vše připraven.