V. I zbledly pro mne hvězdy na nebesku

Josef Václav Frič

V.
I zbledly pro mne hvězdy na nebesku
I zbledly pro mne hvězdy na nebesku
a když se luna v noci rozvila, čím větší půvab vůkol vylila, tím víc mne strašil hrob v svém děsném lesku. Hvězdy, světům jiným slunce jasná, naší zemi osudnice černé, luna, obraz družky, vdovy věrné – bolelo to duši, že je krásná! Krásná je a musí nad mohylou kvílet; ač mi vítaná vítězném na bojišti, nedodá přec lesku hrobům – popravišti! Protož radší v boj! než rabskou hanbu sdílet.
46