VI. Tak jsem děl, ve víru nových světů

Josef Václav Frič

VI.
Tak jsem děl, ve víru nových světů
Tak jsem děl, ve víru nových světů
vůlí svou chtě sil svých zůstat bohem; volalať mne sláva jasným rohem, nač mi tedy berlí dětských kmetů?!... Spěchaje dobývat vlasti z mrtvých vstání, pohrobiv svou lásku, zapřev sebe, mněl jsem, osudů že hvězdy strhnu s nebe, nesešlou-li povinné mi požehnání. Nespasí-li nás tu dobrý bůh, pomoz bujarý nám, vlastní, smělý duch!