VIII.
Krásná je to smrt umírat na bojišti,
Krásná je to smrt umírat na bojišti,
zhynout s mroucí vlastí, nevěda o zkáze;
krásná je to smrt svůj život prodat draze,
v středu ustrašených mřít na popravišti!
47
smát se z málomocné zloby katujících,
pást své mroucí zraky na jich strachu,
krví svou vyžehnat reky z matky prachu –
slyšet duchem svým budoucně vítězících!...
Ale trpká smrt, umírat s vlastí mroucí,
každou ránu cítit – s matkou pochovávat
v cizině své krásné sny – je zažehnávat,
boly národů ukrývat v srdce žhoucí,
v srdce, kteréž pro lid nepřestává tlouci.