HENRIETTĚ Z R...

Josef Václav Frič

HENRIETTĚ Z R...
Tisíce jisker v duši mé horoucích navrátilo se polekaných zpět neznal se k nim ten hluchoněmý svět a duše má ta mřela bez ohlasů vroucích. 62 Můj bože! je to sen? tisíce žhoucích již souzvuků teď slyším náhle znět; tisíce jisker požehnaný svět probouzí spitou duši v ňadrech mroucích. Vy geniové snů mých ztroskotaných, vy ohlasy mých písní oplakaných, vy ženy, jež jsem druhdy milovával – Ne darmo duch mne matky odchovával! Syn její promění své plaché milování v posvátně vděčné za vás – bojování.