KONSERVATORIUM.

Josef Václav Frič

Starý dudák, bílá vrána, zabloudil až k Praze; když tu spustil kozla svého, nebylo mu blaze. Kluci, jako sršně za ním, píšťalce se smáli, a zkušení muzikanti na tu hudbu láli. Dopálil se starý dudák, ještě jednou písknul – dupnuv nohou, zaťal zuby a své dudy stisknul. Hoj, vy páni! víte, kdyby dudáka nebylo, zdaliby to hejno písní mezi vámi žilo? Aj, ty písně! což pak nejsou setbou české země? což pak nám z nich nevyrostlo muzikantů plémě? Slavíte-li půlstaleté hudby z mrtvých vstání, zpomeňte i na staršího dudáka, vy páni! Tak jest, hoši! nechte všeho posměchu a hněvu, bez dudáka nebylo by dávno v Čechách zpěvu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby