KONSERVATORIUM.

KONSERVATORIUM.
Starý dudák, bílá vrána, zabloudil až k Praze; když tu spustil kozla svého, nebylo mu blaze. Kluci, jako sršně za ním, píšťalce se smáli, a zkušení muzikanti na tu hudbu láli. Dopálil se starý dudák, ještě jednou písknul – dupnuv nohou, zaťal zuby a své dudy stisknul. Hoj, vy páni! víte, kdyby dudáka nebylo, zdaliby to hejno písní mezi vámi žilo? Aj, ty písně! což pak nejsou setbou české země? což pak nám z nich nevyrostlo muzikantů plémě? Slavíte-li půlstaleté hudby z mrtvých vstání, zpomeňte i na staršího dudáka, vy páni! Tak jest, hoši! nechte všeho posměchu a hněvu, bez dudáka nebylo by dávno v Čechách zpěvu. 72