NOVÁ POUŤ.

Josef Václav Frič

NOVÁ POUŤ.
Jako ta velbloudice kupcem lakotným přílišným břemenem obtížena – ač těhotna – zvedám se s novým bolem svým na pouť, kteráž mi víc nekýžena. K nebesům nezřím víc – jen v strachu o svůj plod a v bázni, že to břímě nesnesu, zřím bič, co do mne a v můj celý rod zas pere! Zdaž ty rány setřesu? Zvedám se – klekám, prose: pramen živoucí mi v tesknou hruď a duši vlejte dřív!... Ni kapky! Nuž – tedy se nohou třesoucí již vzepnu – zvedám – stanu; hoj, ký div, jsem živ! 88 Neprasklo nic – jen hrklo ve mně drobátko při myšlénce na nedozorný cíl... Ach, přejte za druha mi aspoň oslátko, ať ouško mu nakousnu, k ukrácení chvil.