MUZA.

Josef Václav Frič

MUZA.
Vášnivá když muza tebe objímala, netušil’s, že ve snách zlých se topíš, blaho své že slzou zkrvácenou kropíš, ústa tvá že z prsu jed jí povyssála. Tenkráte tvá zrádná bytost nepoznala, k štěstí svému že i Don-Juanizm tropíš, že jsi filozofem, že se sto-y chopíš, kdykoli jen chceš. A přec triumfovala ošemetná muza, navzdor stoicizmu zchvátila tě blázna, navzdor Don-Juanizmu: co ti bylo svato, hodil’s psům! Chtěl jsi svoje srdce vlasti, lidstvu dáti, chtěl jsi stát ve výši, – můžeš se houpati, dát to srdce svoje v obět – krkavcům! 98